120 výročí vzniku MO ČRS Pardubice
Dne 4. května 2019 oslavila místní organizace ČRS 120 let od svého založení. Nebylo by od nás hezké nevzpomenout rybářské historie, města Pardubic a jeho okolí, na kterou v součastné době navazuje naše činnost, činnost místní organizace ČRS, ať již v obhospodařovaných revírech, nebo činností na rybochovném zařízení.
Rybářství v Pardubicích a okolí mělo od dávných dob dobré přírodní podmínky. Výhodná poloha na soutoku dvou významných řek, řeky Labe a Chrudimky. Krajina kolem nich, přírodou vytvořených příkopů, tůní a potůčků, zaplavovaných vodami neregulovaných řečišť, byla vždy zdrojem obživy obyvatel tohoto území.
Významný rozvoj rybářství v tomto kraji zaznamenalo období Viléma z Pernštejna, který panství koupil roku 1490 od pánů Jiříka Pardubského a Jeníka z Mečna. Tenkrát pan Vilém sestoupil z hory Kunětické do hradu Arnoštova, který si vybral za sídlo svého rodu. Mnoho peněz vynaložil na přestavbu původní stavby, kterou posléze opevnil využitím vodních toků, které k tomu účelu nechal upravit. Počal budovat rozsáhlé rybniční hospodářství při ústí řeky Arklebovy, nynějším toku a ústí řeky Loučné. Dal vybudovat nám dobře známí počápelský splav, odkud vedl stálou vodu Loučné Sezemickou strouhou – dnešní Halda – podél Labe, v Úzkém na pozemky Bukovinské. Stavba dnešní Haldy byla zahájena roku 1495 v délce 7 km. Po častých opravách, které bylo nutno provádět po protržení hrází, tekla voda k Pardubicím již roku 1501. Z haldy se část proudu oddělovala na panské haltýře a zbytek tekl ve starém řečišti Říčky, která od těch dob složí jako jalový odpad.
Rybářství na řece Labi upravil pan Vilém rozdělením řeky na úseky a určením pachtu za každý úsek. Z té doby se připomíná řada jmen rybářů. Nejvýznamnějším řemeslným rybářem býval rybář Tůma, držitel pardubické rybárny, která stávala na Ležánkách pod čp. 54. Řemeslní rybáři a pachtýři těžili z vod, co se dalo. Správce rybního hospodářství a panství bydlel na stejném místě v dřevěném druhém domku. Obě chalupy koupila v roce 1920 obec Pardubická. Jsou dnes ještě pamětníci, kteří pamatují jejich zbourání v letech 1951- 1953, kdy ČRS dostal do používání celý nynější objekt na Sádkách.
A tak již tenkrát naší předchůdci, sportovní rybáři a milovníci přírody, se zamýšleli nad osudem žijících tvorů ve vodách. V Labi již tehdy ubývali lososi, ubývalo úhořů, pytláci drancovali vody a zvláště ušlechtilé ryby se pomalu stávali vzácností. Několika nadšencům proto nedalo mnoho práce soustředit kolem sebe stejně smýšlející občany a ustanovit spolek, jehož smyslem činnosti byla ochrana přírody, zejména života ve vodách. Svolali ustavující schůzi nově se rodícího spolku, která se konala 4. května 1899. Nový spolek měl při svém vzniku 54 členů. Můžeme tedy právoplatně pokládat 4. května 1899 za vznik naší předcházející organizace, tento spolek prošel za uplynulých 120 let různými organizačními úpravami.
Podmínky k rybolovu pro členy rybářského spolku v Pardubicích se zlepšily předáním Matičního jezera spolku v roce 1935. V této době se již nad republikou postupně stahovala mračna 2. světové války. Spolková činnost byla postupně omezována až skoro zanikla. Po válce se poměry vrátily do předválečných poměrů. V roce 1951 dochází ke změně názvu spolku na Lidový rybářský spolek v Pardubicích. V roce 1953 došlo k významné události v životě spolku. Dosáhlo se toho, že sádka byla převzata k 1. dubnu uvedeného roku. Šlo o historickou událost, která položila základy budoucího úspěšného chovu ryb. V této době byla stanovena vysoká brigádní povinnost a to 50 hodin. Rok 1954 byl ve znamení prací na rekonstrukci sádek a stavby domu. V dalších letech organizace dokončovala výstavbu sádeckých prostor a začala se zajímat o hospodářský výsledek chovu ryb na sádkách. V tomto období byl ve prospěch organizace definitivně vyřešen spor o vlastnictví sádek, vedený s bývalým podnikem Státního rybářství. Roku 1971 byl učiněn rozhodující krok k zahájení výstavby sádkovacích van a přestavbě rybochovného zařízení. Všechny tyto práce měly za konečný cíl, zajištění soběstačnosti ve výrobě násadových ryb.
V roce 1973 dochází ke společné výměně povolenek k rybolovu mezi MO Pardubice, Hradec Králové, Hrochův Týnec, Dašice, Platenice – dnešní Moravany, Řečany nad Labem a Červeným Kostelcem. V životě společenských organizací však 120 let není žádny věk. Jsou to jen léta poctivé práce celé řady generací, léta kdy jedni předávali štafetu druhým. Aby potom oni všechny své síly a um dávali pro další rozvoj společné věci, společným cílům a společné zálibě. Ovšem na druhé straně se do těch 120 let promítají i hluboké společenské a sociální proměny, kterými za ta léta naše společnost prošla.
Když listujeme ve starých záznamech o rybaření a činnosti organizovaného rybářství na Pardubicku, ať chceme nebo ne, docházím k názoru, že takové podmínky jaké máme v současné době, nejsou sice optimální, jsou ovšem takové, které nám dávají možnosti rozvíjení rybářské činnosti a sportovního rybolovu. Je ovšem třeba abychom si vzali z našich předchůdců onen zápal, nadšení a obětavost pro uskutečnění našich záměrů ve společném hospodaření a rybolovu.