Štiky z „porodnice“ na Haldě žijí v řekách a rybnících nejen ČRS

Štiky z Pardubic, nebo jejich potomky, lze dnes najít v různých koutech České republiky. Z umělé štičí líhně na Haldě již desetiletí každoročně odcházejí miliony malých štik, aby se usadily ve volných tocích, ale i v chovných rybnících. Možná díky pardubické líhni tento krásný dravec přežívá ve volné přírodě. Štika žijící v přirozeném prostředí potřebuje k výtěru traviny. V minulosti se Labe rozlévalo na okolní louky, které se tak stávaly přirozeným trdlištěm štik. Tam se ryby vytřely, během 14 dnů se z jiker vylíhl štičí plůdek, který se s ustupující vodou vracel do vodního toku. To s regulací řeky Labe skončilo, proto jeden z důvodů byl v 70 letech minulého století vybudovat v Pardubicích štičí líheň. Věnuji se chovu štik a chovu ryb na pardubických sádkách  více jak tři desetiletí.

Každoročně v předjaří se hlídá teplota vody v rybníčku s chovnými štikami a čeká se na ten správný okamžik. V době tření projde našima rukama na sedm metráků, tedy asi 450 kusů štik. Z každé jikernačky se vymačkjí jikry a pak, už se práce podobá spíše alchymii. Přidá se mlíčí na jikry a směs se hodinu proplachuje. Potom se jikra „nastěhuje“ do takzvaných Zugských lahví, jakých si velkých skleněných válců, v nichž cirkuluje okysličená voda. Trpělivě se čeká na okamžik, kdy se štiky začnou líhnout. Ani ne centimetrové plůdky se přendají do speciálně upravených aparátů, kde se plůdky dovyvinou v malé rybky a začnou žít samostatně. V tu chvíli je čas na jejich expedici a vypuštění do přírody. Už u takto malých štik se totiž projevuje zakrátko přirozená dravost, vedoucí až ke kanibalismu.

Z Pardubické „štičí porodnice“ ročně vyveze do „světa“ až sedum milionů plůdků. Malé štičky měří zhruba 12-15 mm, během dvou až tří let dosáhnou délky 50 centimetrů, tedy míry, kdy se mohou lovit. Se štikou se dnes můžeme setkat ve většině českých řek. Tento ušlechtilý dravec je vlastně indikátorem čistoty vod. Čistá voda je jednou z podmínek jeho přežití.

Právě znečištění vody z náhonu Halda nám dělá velké problémy. Dříve jsme štiky odchovávali do stádia Šr a až pak vysazovali, dnes posíláme do „světa“ malé plůdky Š0. Používáme především studniční vodu z vrtu smíchanou s vodou z biologického rybníčku. Ta z náhonu je znečištěna tak, že i po několikanásobné filtraci nám v ní rybky hynuly (embolie plůdku). Silné znečištění vody v Haldě mají podle ného názoru z velké části na svědomí lidé bydlící a provozující rekreační chaty v blízkosti náhonu. Vyvážejí do něj  posekanou trávu, různý odpad ze zahrádek, sutinu z bouraček atd. Odpad zahnívá a vodu kazí. My jsme však na vodě z Haldy existenčně závislí.

Pardubická štičí líheň je jediným zařízením svého druhu v širokém okolí. Štiky z Pardubic znají nejen rybáři v naší republice, ale například i v Itálii, Francii či Holandsku, kam se dříve štička vyvážela. Je velmi pravděpodobné, že potomci českých štik tam žijí dodnes. V současné době  si pardubičtí rybáři „drží“ především český trh.

Horák V.