„Před dvaceti lety, jó, to bylo chytání, to se s dneškem nedá srovnat“.

Tuhle větu má mnoho z nás ve svém slovníku nebo ji pravidelně slýchá od svého okolí.  Je to ale skutečně pravda? Bylo opravdu v našich revírech víc ryb, větších a bojovnějších, nebo si s námi jen pohrávají vzpomínky, kdy rádi uchováváme zážitky z úspěšných lovů a na hodiny bez záběru rádi zapomínáme?

V následujícím článku porovnáme hlavní ukazatele ČRS z uplynulého roku s rokem 1998.

„Dneska je rybářů mnohem víc než dřív, ryby nemají klid a u vody je problém najít místo“.

Počet členů se v posledním čtvrtstoletí v podstatě nezměnil. V roce 1998 bylo členy ČRS 247.436 rybářů, v uplynulém roce o něco málo méně – evidujeme 246.410 členů. U prodaných povolenek je to o něco větší rozdíl – v roce 1998 bylo prodáno 212.294 mimopstruhových a 16.720  pstruhových povolenek, za uplynulý rok to bylo 207.356 mimopstruhových a 13.542 pstruhových povolenek. Tento mírný pokles samozřejmě nevypovídá nic o frekvenci návštěv revírů jednotlivými rybáři, ale celkově je počet rybářů dlouhodobě stabilní a kolísá jen v rámci maximálně jednotek procent. Stejně tak je stabilní počet místních organizací, z 478 MO v roce 1998 jejich počet vzrostl na 485 v loňském roce.

„Svaz dlouhodobě přichází o revíry, za chvíli nebude kde chytat!“

Tento předpoklad se jednoznačně nezakládá na pravdě. Samozřejmě je pravda, že tím, že většinu revírů Svaz nevlastní, občas se jejich majitel rozhodne pro jejich jiné využití. Stejně tak ale ČRS získává další revíry. Čísla hovoří jasně – v roce 1998 hospodařil ČRS na 30.260 hektarech mimopstruhových a 3.185 hektarech pstruhových revírů. V uplynulém roce to bylo 31.784 hektarů mimopstruhových a 3.311 hektarů pstruhových revírů – za posledních dvacet let se tak počet sportovních revírů zvýšil o 1.700 hektarů.

„Dříve se zarybňovalo mnohem více než teď!“

Další poměrně výrazný omyl. Zarybnění každoročně stoupá, a to ve všech sledovaných hodnotách. Začněme celkovými počty – v roce 1998 bylo vysazeno do našich revírů 8.994.994 kusů ryb o celkové váze 2.242.976 kilogramů. V roce 2017 už to bylo 13.619.752 kusů ryb o celkové váze 3.197.865 kilogramů. To je nárůst o 51% v počtu a 42% ve váze! Největší podíl na tom má samozřejmě násada kapra, která dlouhodobě tvoří přibližně 80% násady (počítáno vahou, nikoli počtem kusů – v kusech je kapr v menšině, pro 2017 tvořil kapr v kusech jen 18% násady). Ve sledovaném období počet vysazených kaprů stoupl o 20% (na 2,48 milionu kusů), ale ještě výraznější „nárůst“ byl v jeho průměrné vysazované velikosti, která se zvýšila o 52%.  Co rozhodně není pravda je to, že se kapr vysazuje čím dál více na úkor ostatních druhů ryb; počet vysazovaných „nekaprů“ stoupl o 60% na 11 milionů kusů.

„Svaz vzdal vlastní produkci ryb, přichází o chovné rybníky“

Není to pravda. V posledních dvou dekádách naopak počet chovných rybníků a odchovných zařízení mírně stoupl – z výměry 2.261 hektarů (rok 1998) na 2.324 hektarů (rok 2017). Stejně tak se zvedla i jejich produkce – z 1.165.177 kilogramů na 1.237.312 kilogramů ročně.

„Je to samé omezení, rybář už nesmí skoro nic…“

V posledních dvaceti letech opravdu rybářský řád doznal určitých změn, které reflektují současné trendy. Nelze ale jednoznačně říci, zda je k rybáři přísnější nebo naopak více benevolentní. Málokdo si dnes vzpomene, že před dvaceti lety byl na mimopstruhových (!) revírech zakázán lov ryb v období od 16. března do 15. června (s výjimkou několika málo revírů, převážně velkých řek). Tehdejší míry kapra (35 cm), candáta (40 cm), parmy (35 cm), pstruha duhového a sivena (oba 23 cm) se zvýšily, minimální míra se snížila jen u místy přemnoženého sumce (z 90 cm na 70 cm). Lov ryb 24h denně nebyl povolen nikde (pro srovnání – v současnosti je v letním období povolen na více než 13.000 hektarech z celkem 30.000 hektarů v MP režimu!). Výrazně se zvýšil i počet revírů s povoleným lovem z lodí. Na pstruhových vodách byl omezen počet úlovků, na více než 200 revírech je zavedena horní míra kapra 70 cm. Na mnoha revírech je nově zaveden lov ryb na dírkách, vznikají lovná místa vhodná pro handicapované rybáře.

„Povolenka je čím dál tím dražší!“

Ano, proti tomu nejde nic namítnout, alespoň pokud mluvíme v absolutních číslech. Pokud budeme mluvit v cenách relativních, které zohledňují inflaci, nárůst průměrných platů a další faktory, už to tak jednoznačné nebude. Ponechme stranou brigády, jejichž výši si stanoví sama místní organizace a udělejme kalkulaci členského příspěvku a celosvazové MP povolenky. V roce 1998 byla cena členské známky 150 Kč a cena CSMP povolenky 950 Kč, dohromady tedy 1.100 Kč. O dvacet let později je členská známka za 500 Kč a CSMP povolenka za 2.100 Kč, dohromady tedy 2.600 Kč. K porovnání použijeme nejjednodušší možný výpočet – vzhledem k průměrnému hrubému příjmu obyvatel ČR. V roce 1998 byl 11.801 Kč měsíčně, cena známky s povolenkou tedy činila 0,77% ročního platu. V roce 2017 je průměrný plat 29.050 Kč, cena známky s povolenkou tedy činí 0,74 % ročního platu. Porovnáme-li místo průměrného platu jeho medián (tedy nejčastější výši mzdy místo jeho průměru), vyjde to podobně – v obou případech je to přibližně 0,8% roční mzdy. Ceny povolenek vzhledem k inflaci a průměrnému platu tedy zůstávají dlouhodobě bez výraznější změny, ačkoli roste počet a váha vysazených ryb.

„Úlovky jsou každý rok nižší!“

Ano, to je pravda. Vykazované úlovky na mimopstruhových i pstruhových revírech dlouhodobě klesají – v roce 1998 byly celkové úlovky na MP revírech 2.803.038 kilogramů a na P revírech 127.485 kilogramů. V roce 2017 jsou úlovky na MP revírech 2.564.531 kg (pokles o 8,5%) a na P revírech 74.470 kg (pokles o 41%). Ačkoli průměrná velikost ponechaných úlovků výrazně narostla u MP revírů z průměrných 1,21 kg na 1,76 kg (nárůst o 45%) a u P revírů z 0,38 kg na 0,53 kg (nárůst o 39%), v počtu ponechaných kusů je vidět výrazný pokles. Proč to tak je, pokud do revírů ČRS vysazuje čím dál tím víc ryb, jak bylo výše řečeno? Faktorů je celá řada, není možné ukázat na jednoho „viníka“. Pokusím se nastínit několik nejdůležitějších.

1. Rozmach „chyť a pusť“, protektivní opatření – zvyšování míry ryb a podobně.

Ačkoli je tento sportovní přístup jednoznačně pozitivním trendem, výkazy ve statistikách, ze kterých vychází přehledy o úlovcích jsou tímto přístupem jednoznačně deformovány. Je nutné připomenout, že do statistik se samozřejmě projeví ryby ponechané, nikoli ryby ulovené. Před dvaceti lety většina ulovených mírových ryb putovala na stůl a ve statistikách se tak objevila. V tuto chvíli velká část mírových ryb je následně puštěna zpět – a vrací se do revíru bohatší o zkušenost s háčkem (= podruhé se chytá hůře), nebo v horším případě poškozená a následně hyne (i přes veškerou péči je nutné s určitým procentem úmrtnosti u puštěných ryb počítat, třeba díky sekundárnímu zaplísnění při manipulaci, vyčerpání po zdolání, díky kterému se stává jednodušší obětí predátora… )

2. Predátoři

Kormorán, vydra. První do české přírody nepatří historicky téměř vůbec, druhá ne v současných počtech. Před dvaceti lety byl kormorán v ČR téměř nevídaný pojem, dnes nám přes zimu likviduje ryby za více než 60 milionů (počítáno ve sportovních revírech ČRS, viz článek Kormorán velký… a proč ho rybáři nemají rádi). Obsádku některých revírů, zejména pstruhových, dokážou tito dva státem chránění predátoři snížit během jedné sezony (doslova) na nulu. Víc netřeba komentovat.

3. Změna charakteru našich revírů

Ani člověk není zdaleka bez viny. Regulací říčních toků usnadňujeme kormoránům a vydrám práci, likvidujeme přirozené úkryty, snižujeme migrační prostupnost. Ačkoli se situace pomalu obrací k lepšímu, bude to běh na dlouhou trať. (Zajímavý článek o vydře napsal hospodář MO ČRS Králíky pan Jiří Vidrma – Fenomén vydra říční).

4. Příliš čistá voda

Na první pohled krásně čistá voda není pro ryby vždy optimální. Masivní výstavbou malých čističek odpadních vod (ČOV) jsme sice vodu na první pohled vyčistili, ale i od přínosných živin – organických látek, na které jsou napojeny mikroorganismy, patentky, pakomáři a další důležité složky potravního řetězce ryb. Čistá voda je tak mnohem méně úživná, navíc nejsme schopni se zbavit všech chemických látek,  farmakologických reziduí a hormonů, které ovlivňují chování ryb (snadnější oběti predátorů) a v krajních případech způsobují jejich sterilitu. Optimálně by mělo být vysazování ryb pouze doplňkem přirozenému výtěru, který se podařilo v posledních dekádách na mnoha místech u mnoha rybích druhů potlačit.

Samozřejmě se nejedná o jediné faktory. Dala by se jich najít celá řada dalších, ale výše zmíněné jsou ty, které nejzásadnějším způsobem ovlivňují vykazovaný počet úlovků na našich revírech.

Závěr? Stav rybí obsádky na sportovních revírech je závislý na mnohem více faktorech než jen na prostém počtu vysazených ryb a jejich druhové struktuře. Cílem ČRS musí být udržet dlouhodobou „životaschopnost“ našich revírů a jejich rybích společenstev. A to nejen prostým vysazováním ryb v tržní velikosti, ale zejména vytvářením takových podmínek, které k dlouhodobé udržitelnosti povedou – maximální snahou u uchování genofondu počínaje a regulací nepřirozeného predačního tlaku konče. Každá generace členů Petrova cechu se tak musí potýkat s novými problémy a výzvami, aby se tento koníček podařilo uchovat i pro další generace.

Petrův zdar!

^{Zdroj:Tomáš Kočica Rada ČRS}